Ne každý si může osvojit dvě zvířata najednou.
Může to být nákladné a je třeba se hodně přizpůsobit. Ale když vidíte psy zachráněné ze stejně nelidské situace, v jaké byli, nemůžete nemyslet na to, že ti dva se nebudou mít navzájem, až vyrostou.
Většina záchranných skupin by to často označila za splněný sen. A tento příběh je jedním z těch krásných příběhů.”
Dobrovolník a záchranná skupina byli upozorněni na skupinu psů zanechaných na pozemku.”
Harbin Slaughterhouse Survivors Animal Rescue (neboli Harbin SHS) je skupina se sídlem v Harbinu v severovýchodní Číně. Skupina se snaží zachraňovat psy v regionu i mimo něj před obchodem se psím masem.
Když byli na zmíněný pozemek upozorněni, museli okamžitě jednat. Řekli jim, že nějaký lichvář vyjednává s majiteli domu, že jim psy zabaví a prodají je na trh s masem.”
Dobrovolníci nemohli uvěřit tomu, co se dozvěděli!”
Obešli je a přesvědčili lichváře a majitele domu, aby jim dovolili vzít si všech 13 psů s sebou. Odvezli je na veterinární kliniku, aby jim poskytli náležitou léčbu.
Dva ze zachráněných psů byli Batoh a Ropucha, kteří si byli velmi podobní. Uvnitř kliniky záchranáři viděli, jak se tito dva sblížili a byli nerozluční. Řekli si, že by bylo skvělé, kdyby je adoptovali společně.
O rok později našli pro ty dva dokonalou tlapku.
Odletěli s Backpackem a Toadem do Los Angeles v Kalifornii, aby se konečně setkali se svým tátou Jedem Ballouem. Byl nervózní a nadšený. Ten okamžik popsal jako “jako když se narodí dítě” No, narodila se mu hned dvě, takže to byly oprávněné emoce.
Co Jeda překvapilo, bylo to, jak k němu Batoh, který byl k lidem velmi nedůvěřivý, přistoupil přímo a začal mu líbat ucho. Hned věděl, že je to láska.”
Jed přiznal, že vzít si tento pár se liší od ostatních psů, o které se staral.”
Jednak byli celý život v zajetí a všechno zažívali poprvé. Skvělé na tom bylo, že všechny ty věci zažívali společně.”
Do ničeho je nenutil, aby je vycvičil na domácí nebo domácí psy. To, co dělal, bylo, že je nechal být psy a nechal je, aby sami prozkoumávali své prostředí. Všechno tak dobře snášeli, od moře přes sníh až po čichání k trávě a květinám v okolí.”
A časem Jed poznal pravou tvář svých dvou nových dětí.”
Ropušáka popsal jako toho bublavého, ale poslušného. Vždycky se šťastně usmívala a ty její ocásky vypovídaly o jejím štěstí. Ale také dobře poslouchala povely a dělala, co se jí řeklo. Je příjemná – nikdy nechce, aby se na ni někdo zlobil.”
Batoh byl jiný příběh. Chvíli jí trvalo, než pochopila “lidskou řeč”, a neuměla přijímat příkazy jako Ropucha. Pořád byla hyperaktivní – skákala nahoru a dolů a chtěla si hrát. Jed říkal, že je jako dvouleté dítě.
Přesto byl Jed šťastný, že tyhle dva našel ve svém životě. Níže se podívejte na video, na kterém se štěňata setkávají se svým tátou!
Prosím, Sdílejte tento článek se svými přáteli a rodinou.