Představte si svět, ve kterém je prostý požitek z pocitu trávy pod nohama vzdáleným snem.
Taková byla realita patnáctiletého lva Rubena, který strávil většinu života v betonovém výběhu v soukromé zoologické zahradě v Arménii.
Když zoologickou zahradu zavřeli, Ruben zůstal opuštěný, izolovaný a zapomenutý.
Jeho příběh však nabere srdceryvný obrat, když je nakonec zachráněn a převezen do útulku v Africe.
Okamžik, kdy poprvé vstoupí na trávu, není nic jiného než kouzelný a ukazuje odolnost zvířecího ducha a proměňující sílu soucitu.
Rubenův raný život měl k idyle daleko.
Narodil se v soukromé zoologické zahradě, která nakonec zavřela své brány, a byl více než pět let ponechán sám sobě.
Přestože ho lidé občas krmili přes mříže, jeho existence byla omezena na beton a kov.
Absence sociální interakce se na něm podepsala – lvi jsou společenská zvířata, která se dorozumívají řevem, a když Ruben zařval, neměl mu kdo odpovědět. Ticho bylo tak zdrcující, že nakonec přestal řvát úplně.
Příběh se změní, když se o Rubenově osudu dozví lví rezervace v Africe. Začíná složitý a náročný proces záchrany, do kterého se zapojí několik organizací a logistických překážek.
Cesta do Afriky trvá 15 hodin letu a tým útulku podniká veškerá opatření, aby Rubenovi zajistil pohodlí.
Jeho přepravka je natřena na bílo, aby odrážela teplo, a vnitřek je postříkán levandulí a kočičími hormony, aby byl klidný.
Tým dokonce cestuje stejným letadlem, i když v oddíle pro cestující.
Okamžik, kdy Ruben přijíždí do Afriky, je proměňující. Když vyleze z přepravky a poprvé ucítí pod tlapkami trávu, je jeho reakce téměř kontemplativní.
Dívá se na oblohu a možná poprvé vidí slunce bez zábran. Nad hlavou mu poletují ptáci a vítr mu šustí hřívou.
Jako by znovu prožíval svět a s úžasem vnímal každý pohled, zvuk a vjem.
Rubenovým novým domovem je ADI Wildlife Sanctuary v Africe, útočiště pro zachráněná zvířata. Zde se seznamuje s hračkami, které jsou pravděpodobně jeho vůbec prvními hračkami.
V útulku jsou umístěni i další lvi zachránění z cirkusů a podobných nešťastných okolností.
Zdá se, že Ruben nachází útěchu v pozorování svých sousedů, jako by našel pocit společenství, o kterém nikdy nevěděl, že ho potřebuje.
Zaměstnanci útulku si všimnou výrazné změny Rubenova chování. V Arménii byl úzkostlivý a těžko se k němu přistupovalo.
V Africe se však jeho obranný postoj rozplyne. Stává se angažovanějším, zaujatějším a zdánlivě šťastnějším.
Jako by na něj samotná půda jeho vlasti působila léčivě a proměnila ho z defenzivního lva ve zvíře, které je smířené se svým okolím.
Ačkoli Ruben nemůže být kvůli svému věku a zdravotnímu stavu vypuštěn do volné přírody, v útulku pro něj vybudovali speciální výběh, který vyhovuje jeho potřebám.
Tým také zvažuje, že mu představí společníka, i když jde o pomalý a opatrný proces. Ruben si zasloužil právo rozhodovat o svém životě, což je luxus, který mu byl po mnoho let odpírán.
Navzdory letům izolace a zanedbávání zůstala Rubenova láska k životu nedotčena.
Když Ruben sedí ve svém novém domově, vítr mu čechrá hřívu a svítí na něj slunce, nelze se ubránit pocitu vítězství.
Jeho příběh je majákem naděje, ukazuje nezdolného ducha zvířat a neuvěřitelnou změnu, kterou může způsobit jediný laskavý čin.
Ruben možná strávil roky v temnotě, ale nyní se vyhřívá ve světle, a tím osvětluje cestu ostatním.
Podívejte se na celý Rubenův příběh ve videu níže!
Prosím SDÍLET se svými přáteli a rodinou.