Žádná matka ani dítě nechtějí být od sebe odděleni.
Pouto mezi dítětem a rodičem, zejména s matkou, je silnější, než si vůbec dokážeme představit. Během svých formativních let dítě vždy vyhledávalo svou matku a spoléhalo se na ni, pokud jde o jeho potřeby, péči a podporu.
Odebrat dítě matce je srdcervoucí.
Kolem by bylo hodně pláče a truchlení a vy víte, že už nejsou stejní. Stýská se jim po matce a udělali by cokoli, aby je přivedli zpět. Na jejich shledání je vždycky krásný pohled, protože se v něm odráží jejich vzájemná láska.
Tato matka oslice a její hříbě byli nuceni jít každý svou cestou.
Někteří lidé zachránili Mary Poppins a její hříbě Colonela Sanderse, ale udělali to jen proto, že neměli to srdce to neudělat. Museli je však někomu přenechat, aby se o ně postaral, protože na oslíky neměli patřičné prostředky.
Původní zachránci uvedli, že Mary Poppins si berou jiní zachránci, ale Colonela Sanderse ne.
Když se Janine Guido z organizace Speranza Animal Rescue dozvěděla, že nebohý oslík nemá kam jít, vzala ho do svého útulku v Pensylvánii. Na řeči plukovníkova těla bylo vidět, že je pro něj všechno nové.
Byl plachý a trochu samotářský.
Všechna hospodářská zvířata pro něj byla nová a on byl zmatený a vyděšený, co s nimi má dělat. Jeho interakce s ostatními zvířaty byla omezená, protože se od nich distancoval. Plukovníkovi se zřejmě stýskalo po mámě, protože většinu času vrčel.
O týden později Janine zavolali původní zachránci, že si od nich Mary Poppins nikdo nešel vyzvednout.
Věděla přesně, co má dělat! Janine věří, že věci se dějí z nějakého důvodu, a existuje jeden velký důvod, proč Mary nebyla vyzvednuta. Jela zpět k záchranářům a vyzvedla ji, aby se znovu setkala se svým synem. Cesta do Speranzy byla dlouhá, ale byli odhodlaní.
Když dorazili na farmu, Mary netušila, co se stane.
Byla na vodítku a Janine ji dál vedla na pole, kde za plotem čekal nedočkavý plukovník. Trvalo několik minut, než Mary pokračovala v chůzi tam, kam ji vedli.
V okamžiku, kdy si matka a syn uvědomili vzájemnou přítomnost, se scéna změnila v emotivní.
Plukovník chodil sem a tam a plakal pro svou matku. Mary dělala totéž, když se pomalu blížila k synovi. Byl to tak šťastný pohled, vidět je zase pohromadě.
Toto shledání také hodně změnilo plukovníkovu náladu!
Začal se sžívat s ostatními hospodářskými zvířaty a hodně si s nimi hrál. Stále se však drží vedle své maminky, kdykoli má příležitost. Jako by se bál, že ji zase ztratí. Na druhou stranu se Mary o svého syna stará a nechává ho být, i když ho občas rozčiluje. Matka i syn alespoň vědí, že už se nikdy neodloučí.