Práce útulků pro zvířata v moderní společnosti často zůstává bez povšimnutí. Neziskové instituce, charitativní organizace a státní orgány poměrně citlivě navrhují takové prostory, které by pomohly budoucím domácím mazlíčkům.
Nicméně, lidstvo musí stále chápat, že tyto útulky jsou nezbytné pro zachování naděje na nalezení ztraceného zvířete. Přesně to se stalo ženě jménem Aisha Nieves, která žije v Pensylvánii v USA.
Nievesová kontrolovala oficiální webové stránky organizace Lehigh County Humane Society (LCHS), aby si mohla adoptovat domácího mazlíčka. Žena před dvěma lety přišla o milovaného domácího mazlíčka jménem Kovu a chtěla zaplnit prázdnotu.
“Byla jsem na stránce adopce Lehigh County Humane Society a prohlížela si obrázky, když mi telefon zamrzl na tomto obrázku a já na něj jen zírala. Pomyslela jsem si: ‘Počkat, to nemůže být on. ‘ Pak jsem uviděla tu malou jizvu nad jedním okem, jizvu od toho, jak se zachytil o dveře, a pomyslela jsem si: ‘Panebože, to je moje dítě, to je Kovu!” “To je Kovu,” řekla jsem řekla žena médiím The Morning Call.
Chovatelé střediska, kteří Kovu získali zpět, vzpomínají na stav, v jakém byl pes nalezen. “Potřeboval ošetřit (…) na zadní straně mu chyběla srst(…) V našem útulku byl asi čtyři měsíce a pak ho adoptovala rodina…” deirdre Snyderová řekla.
“Zjistila jsem, že je pryč, když jsem se později vrátila domů a nebyl tam, aby ke mně přiběhl a dal mi polibky, jak to dělal. Hledala jsem ho po celém domě a nemohla jsem ho najít, pak jsem se asi týden rozhlížela po Allentownu a pořád jsem ho nemohla najít.” nieves vzpomíná.
“Snažil se… dostat pryč od toho, kdo ho držel, a utíkal ke mně. Pak na mě skočil a začali jsme se objímat(…) Sedl si mi na klín. Řekl jsem: ‘Jo, kámo, jdeš domů. Je mi moc líto, že se to stalo. Už tě nikdy neztratím takto to shrnula Nieves, když se obrátila na výše zmíněné zvířecí centrum.
Příběh se šťastným koncem díky existenci vhodných útulků pro zvířata. Někdy se tato střediska musí řídit sama, aby našla prostředky na péči o všechna tato zvířata.